Předveďte svůj poetický talent.

Běžela bahnem,
v srsti listí,
on ji dohoní!
Až to zjistí...

Sebrala mu to jež cenné bylo
jeho ego v sobě celé skrylo
hrdost, která mu utekla
si do vzduchu posteskla.

Bílá srst a černé peří
všechno v uragánu víří.
Nové jméno a nový svět
bůh to stejnak trošku splet.

Stát tady je zvláštní
cítím tu tolik vášní...
Pocházím však ze světa ledového
nyní již na tak moc svého.

Vyhnal mě vichr sychravý
chňapal mě za paty.
Ledový vítr můj se proti němu obrátil
a navždy, navždy nás oba uchvátil.

Tak stanula jsem v lesem vlčím
kde tiše větru svědčím.
Odpovídám pískotem
v nocích po můrách vzlykotem.

krása 150 slonů :3

Ops *solonů

Můj vlčí malý je čas jít na kutě
Povím ti příběh kde mocné perutě
A hedvábný modrý šál
Druhou šanci někomu dal

Obdařená kouzel mocí
Halící se v barvách nocí
Možná je jen snění
Že vlčice nad ní není

Jeden co propadl kouzlu lásky
Bláznivě se zamiloval do té krásky
Jako ty nejkrásnější sny
Byly jejich veškeré dny

Nic však perfektní není
A jednou končí i snění
Z černé najednou je sivá
Svět je krutý tak už to bývá

Kráska být má života zbavena
V poslední chvíli jiným je spasená
A má utíkat, dál a dál
Pryč z krajů, které on znal

Neutekla však nejdál
Její bývalý zápětí jí dohnal
A ten jiný, jež šanci jí dal
Bývalému život vzal

Jiného život skončí však taky
A kráska šplhá mezi mraky
Aby s jiným osud mohla spojit
K tomu však nemá dojít

A vlčice podobná květu
Roztáhla křídla k letu
Roztáhla jak obloha modré perutě
Můj mrtvý mladý jdi již na kutě

A jen tak mimochodem, kvalita mé tvorby prudce klesá...

yuch yuch 150 solonů

Šerý vlku oči tvé
Tak chladné a ledové
Co tě trápí v pouti tvé?
Co nevidí oči mé?

Pokaždé když soumrak padá
Cítím, jak tvé srdce strádá
Cítím smutek, cítím žal
Kdopak ti ho všechen dal?

Samota ti nepomůže
Ach vlku, jsi jak růže
Možná že tvé bylo přání
Ať duši tvou trny brání

Možná jsou to slova ráje
Hle, podívej sníh už taje
To možná si kdosi přeje
Ať srdce tvé pookřeje

Hezké, 100 solonů. :D